Anhydritovou podlahu je možno aplikovat:
- Přímo na pevný podklad
- Na pevný podklad oddělený separační vrstvou
- Na podklad s tepelnou nebo kročejovou izolací
- Na podklad s tepelnou nebo kročejovou izolací doplněný o podlahové topení
Ad 1. Pokládka anhydritu na pevný podklad se provádí v případě, když nepotřebujete řešit tepelnou, nebo kročejovou izolaci, ale potřebujete vyřešit rovinnost podlahy, nebo její navýšení. V tomto případě je potřeba provést kvalitní penetraci podkladu, na který se bude vylévat anhydritová podlaha. Podklad nesmí vysát vodu z anhydritu, jinak by došlo k jeho popraskání. Minimální výška anhydritu v tomto případě je 30 mm. Z praxe je však nejlépe nastavit výšku anhydritu na 35 mm a 30 mm nechat jako lokální minimum na pár bodech. Při výšce 35 mm jsme schopni garantovat rovinnost podlahy ± 2 mm / 2 m. Po obvodu stěn musí být obvodová dilatace.
Ad 2. Pokládka anhydritu na pevný podklad oddělený separační vrstvou se provádí v případě, že nepotřebujete řešit tepelnou, nebo kročejovou izolaci, ale potřebujete vyřešit rovinnost podlahy, nebo její navýšení a není zde možnost provést kvalitní penetraci podkladu. Minimální výška anhydritu v tomto případě je také 30 mm. Z praxe je však nejlépe nastavit výšku anhydritu na 35 mm a 30 mm nechat jako lokální minimum na pár bodech. Při výšce 35 mm jsme schopni garantovat rovinnost podlahy -+2mm/2m. Po obvodu stěn musí být obvodová dilatace.
Ad 3. Pokládka anhydritu na tepelnou, nebo kročejovou izolaci se provádí v případě, že potřebujete řešit tepelnou izolaci (polystyren, vata, nebo jiný tepelný izolant), nebo kročejovou izolaci (kročejová hlučnost). Skladba podlahy je např.: podkladní beton – polystyren – separační vrstva – anhydrit. Po obvodě stěn je opět nutná obvodová dilatace. V tomto případě se výška anhydritu určuje podle těchto parametrů:
- typu izolace
- celkové tloušťky izolace
- celkové stlačitelnost použité izolace
Z praxe se většinou výška anhydritu pohybuje mezi 40 mm – 55 mm anhydritu.
Ad 4. Pokládka anhydritu na tepelnou nebo kročejovou izolaci doplněnou o podlahové topení, vodní nebo elektrické, je nejlepší volbou. Anhydritový potěr díky svým vlastnostem dokonale obteče trubky, nebo kabely topení. Nevznikají žádné vzduchové mezery, které by zamezovaly přenosu tepla z trubek nebo kabelu topení. Anhydrit díky svým vlastnostem není potřeba aplikovat v takové výšce jako beton, tudíž nezatíží tolik konstrukci a rychleji ohřeje celkovou plochu podlahy. Může se začít dříve vysušovat, a to již 3 den větráním a po týdnu spuštěním podlahového topení. Skladba podlahy je např.: podkladní beton – polystyren – separační vrstva nebo systémová deska – topení – anhydrit. Po obvodě stěn opět musí být obvodová dilatace. V tomto případě se výška anhydritu určuje podle těchto parametrů:
- typu izolace
- celkové tloušťky izolace
- celkové stlačitelnost použité izolace.
Z praxe se většinou výška anhydritu pohybuje mezi 35 mm – 55 mm anhydritu nad nejvýše položeným bodem celé podlahy (trubka, špunt, drát podlahového topení). To znamená, že je potřeba k této výšce ještě přidat výšku trubky, špuntu systémové desky či el. kabelu.