Podlahové topení
Vodní podlahové vytápění
Teplovodní podlahové vytápění patří mezi sálavé otopné soustavy. Nazývá se i velkoplošné. Topné trubky tvoří součást podlahové konstrukce, které jsou většinou pod celou plochou podlahy. Teplota topné vody v soustavě bývá většinou nižší než 50 stupňů. Můžeme tedy hovořit o nízkoteplotním topení a to má několik výhod:
- Velká úspora energie při provozu topení.
- Použití nízkopotenciálních energetických zdrojů.
- Je to progresivní otopná soustava
Díky tomuto splňuje všechny tři aspekty pro vytápění budov:
- Environmentální
- Energetické
- Ekonomické
Ne každý objekt je vhodný pro podlahové topení. Měly by být dodrženy tyto požadavky:
- Energetické
- Tepelnětechnické
- Hygienické
Energetická náročnost
Energetická náročnost se hodnotí buď měrnou spotřebou tepla na vytápění budov, nebo průměrným součinitelem prostupu tepla.
DOTAZ NA PODLAHOVÉ TOPENÍ
Tepelně-technické údaje:
Požadované tepelnětechnické vlastnosti stavebních konstrukcí jsou určeny těmito rozhzodujícími veličinami:
- Tepelný odpor stavební konstrukce
- Vnitřní povrchová teplota stavební konstrukce
- Součinitel prostupu tepla konstrukce
- Vzduchová propustnost spár stavebních konstrukcí
- Množství zkondenzované a vypařené vodní páry ve stavebních konstrukcí za ROK
- Potřeba tepla na vytápění
- Tepelná jímavost podlahové konstrukce
- Tepelná stabilita místnosti
Hygienické požadavky
U tohoto požadavku musí být splněny určité hygienické požadavky, které souvisí s:
- Tepelnou pohodou
- Lokální tepelnou nepohodou
- Tepelným režimem
Tepelnou pohodou je myšleno, že se člověk ve vytápěné místnosti nemá pocit chladu ani tepla, ale cítí se příjemně.
Lokální tepelnou nepohodou může být například velká teplota podlahy. Doporučená teplota podlahy pro sedící osoby je 25 C a pro osoby stojící a chodící 23 C. Průměrná povrchová teplota podlahy nesmí být vyšší než 29 C.