Anhydritové potěry
Spojovací anhydritový potěr při vylívání anhydritové podlahy má za účel vyrovnávat nerovné podklady a připravit je na další použití. Tyto anhydritové spojovací potěry se spojí s nosným podkladem a to na celé ploše. Nesmí být tato plocha anhydritové podlahy přerušena. Tím vzniká schopnost anhydritové podlahy přenášet síly na podkladní vrstvu.
Podklad pod anhydritovou podlahu
Podkladní anhydritový potěr musí vyschnout a vytvrzen předtím, než začneme pokládat vrchní vrstvu anhydritové podlahy. Podkladový anhydritový potěr musí mít dostatečnou pevnost, být čistý, bez prasklin, bez případných zbytků jiných látek, které by mohli v konečném důsledku ovlivnit negativně naši anhydritovou podlahu a způsobit její narušení. Pokud je podklad pro anhydritovou podlahu savý, což se stává například u betonových podlah, musíme tento podklad pro anhydritovou podlahu ošetřit a to tak, aby nedocházelo k předčasnému a zrychlenému úbytku vody v podkladu. K tomu nám slouží penetrace před vylitím konečně vrstvy anhydritové podlahy. Síla této vrstvy anhydritového potěru, nemá vliv na budoucí vlastnost zatížitelnosti anhydritové podlahy. Řídíme se ale pravidlem, že 3x největší zrnko písku, bude vrstva podkladu budoucí anhydritové podlahy. Vrstvení tedy máme od spodu takto: nosná konstrukce, penetrace, vlastní anhydritová podlaha. U krajů pak krajový pás a omítka.
Separace pod anhydritovou podlahu
Chceme-li užít pod naší anhydritovou podlahu separační vrstvu pod potěr, děláme to z toho důvodu, že tento anhydritový potěr byl separovaný, a my to potřebujeme, jelikož podklad pro pokládku potěru spojovacího není vhodný. Bývá to například v situacích, kdy potřebujeme sanovat podlahu ve starém domě či zástavbě. Tato vrstva má vlastně za úkol umožnit anhydritové podlaze volný pohyb po podkladu. Jestliže tuto vrstvu separační pod anhydritový potěr pokládáme, musíme mít na stěnách již omítku. Opět dbáme na čistotu a suchost podkladu. Nemůže se stát, že nám na podkladu pro anhydritovou podlahu zůstaly praskliny nebo dírky, jiné povrchové nevhodnosti. I potrubí a jiné vyšší konstrukce vedené pod anhydritovou podlahou musí být zarovnané, aby byl v konečném důsledku podklad anhydritové podlahy rovný. Na částech krajových musíme umístit tzv. krajové pásy. Tím myslíme místa, kde nám anhydritová podlaha bude končit tj. u stěn, topení, sloupků, vyvýšenin… Pozor, separační, podanhydritová vrstva by měla být ve dvou vrstvách. Nesmí zde vzniknout žádné nerovnosti, vlny, přeložení a přeložení. Tato vrstva pro anhydritovou podlahu musí mít přesah asi kolem 10 cm. Čím můžeme tuto separační pod anhydritovou vrstvu vytvořit? Netkanou tkaninou, polyetylenovou fólií, syceným papírem, povrstveným papírem apod. Tato separační vrstva pod anhydritovou podlahu musí mít svařené nebo slepené jednotlivé části v celek. Tomu pak říkáme vodotěsná vana. Vrstva potěru se řídí pevností třídy anhydritového potěru. Vrstvy nyní máte od spodu takto: nosná konstrukce, vyrovnání podkladu, separační vrstva a anhydritová podlaha. U stěny nebo překážky opět krajový pás a omítka.
Izolace pod anhydritovou podlahu
Děláme-li podlahu třeba v prvním patře obytných prostor, často můžeme požadovat i omezení zvuku. K tomu máme jako další vrstvu naší anhydritové podlahy určenou zvukovou izolaci pod anhydritový potěr. Zde již potřebujeme odvodit minimální tloušťku od očekávaného zatížení místa, kde bude naše anhydritová podlaha umístěna. Zde je třeba brát na zřetel: volbu materiálu podle požadované míry zvukových a tepelně izolačních vlastností. Méně stlačitelný materiál patří nahoru. Potrubí a překážky opět rovnáme do roviny užitím vyrovnávacího anhydritového potěru nebo další vrstvou izolací. Znovu je potřeba klást vše na suchý a čistý povrch naší budoucí anhydritové podlahy. Nezapomeňme také na svědomité uložení krajových pásů u vzestupných částí. Dále pamatujme na správnou dimenzaci kvůli stlačitelnosti pásu alespoň 6 milimetrů. Mohly by nám jinak vznikat mosty zvukové i tepelné. Před tím než začneme pokládat anhydritovou podlahu, chcete-li anhydritový potěr, musí být opět utěsněna vana, a to tak, že nepropustně. Další věc je nezapomenout vytáhnout okraje. Vrstvení odspodu je nyní nosná konstrukce, izolační vrstva, separační vrstva, anhydritová podlaha. Opět krajový pás a za ním omítka vedoucí až k nosné konstrukci pod anhydritovou podlahou.
Topný potěr v anhydritové podlaze
Nyní je třeba přejít k další vrstvě a tou je topný anhydritový potěr. Pokládá se plovoucí a zcela opláští vodiče topení. Tím vzniká dokonalý přenos tepla. Tloušťku ovlivňuje síla topných vodičů. Opět se řídíme pravidly. Izolační vrstva se stlačitelností do 5 mm, krajový pás 10 mm tloušťka, možnost volného pohybu desky na všech stranách a to dostatečně, aby nebylo omezení v důsledku teploty a tím později došlo k poškození anhydritové podlahy. Izolace a potrubí dáváme do roviny, aby bylo vše pěkně stejně a rovnoměrně zakryto a neovlivnilo to rovinnost anhydritové podlahy. Nezapomeňte opět na kontrolu vlhkosti (zbytkové). Konstrukce topení nesmí zasahovat a protínat konstrukční spáry. Anhydritové potěry mají nízkou roztažnost a je-li nám to na škodu, musíme třeba u přechodů mezi teplotně rozdílnými plochami, užít dilatační spáry. A to nejpodstatnější je, že vodiče, které budeme zalívat do anhydritové podlahy, musíme mít naplněné vodou a vodotěsné. Vstupní teplota nesmí být vyšší než 55 stupňů C. Po vylití anhydritové podlahy anhydritovým potěrem, můžeme topení zaplout nejdříve za 7 dnů. Jinak bychom ohrozili kvalitu anhydritové podlahy.